5 המצאות אנגענומען דורך די רוימער פון אלטע סיוואַליזיישאַנז

קסנומקס. קסנומקס. קסנומקס
6 אינטערנאַציאָנאַלע זיצונג פון עקסאָפּאָליטיק, געשיכטע און ספּיריטשאַוואַלאַטי

Tisíce let po svém zániku je starověký Řím dobře známý pro svou důmyslnou inženýrskou taktiku a pokročilou technologii. Od výstavby stovek silnic táhnoucích se tisíce kilometrů až po udržování zásob vody pro miliony lidí. Římští inženýři předali starověkému světu technologii, kterou nalezli v zapomenutých knihovnách a archivech mnohem starších civilizací: Atlantiďané, Sumerové, Egypťané, Mayové… Pojďme si připomenout 5 vynálezů, které Římané ve své době znovu oživili.

Artefakty z doby Říma a nebo ještě dál. V pozadí Římská cesta s retardéry,.

Artefakty z doby Říma a nebo ještě dál. V pozadí Římská cesta s retardéry,.

1. Všechny cesty vedou do Říma

Dodnes říkáme, že: „Všechny cesty vedou do Říma.“ Toto rčení platilo zejména během vrcholu římské říše, kdy z hlavního města vycházelo 50000 km silnic. Obyvatelé Říma využívali různé inženýrské techniky k průzkumu, čištění a vyrovnávání půdy vhodné pro přímé cesty mezi městy. Kromě toho byly podél jejich silnic postaveny tunely a mosty spolu s cestami pro chodce. Vzhledem k rozsáhlé síti silnic byl vojenský personál schopen pokrýt zemi extrémně rychle. Občané mohli snadno cestovat díky směrovému značení a se zbožím se obchodovalo efektivně.

Římská silniční síť byla používána jako nástroj, který pomáhal dobýt a udržet si obrovské množství půdy, a inženýrské techniky využívané Římany byly použity jako základ pro mnoho moderních silnic po celé Evropě.

2. Revoluční tekoucí voda

Římané svými akvadukty způsobili revoluci v tekoucí vodě. Hlavní město Řím mělo 11 akvaduktů zásobujících jeho obyvatele vodou. Tento zdroj vody nejen pomohl udržet obrovskou populaci, ale také umožnil veřejnou hygienu a sanitaci.

Římské akvadukty byly navrženy tak, aby se k městu přibližovaly pod zmenšujícím se úhlem, nazývaným gradient. Sklon těchto akvaduktů musel být vypočítán z velmi velké vzdálenosti, přičemž některé dosahovaly délky až 65 km. Jejich vedení v rázu krajiny muselo být naprosto dokonalé bez ohledu na její reliéf. Aby to bylo možné, museli římští inženýři kopat tunely skrz hory a tvořit opěrné kamenné zdi, aby trubky nebo úžlabí mohly vést hlubším terénem.

Jakmile se voda dostala do města, byla nasměrována do různých záchytných nádrží, které zásobovaly občany pitnou vodou a vodou ke koupání. Slavná Římská fontána di Trevi využívá vodu z jednoho z akvaduktů (Aqua Virgo) starověkého města dodnes. Ten měl vybudovat, či spíše zrekonstruovat Marcus Vipsanius Agrippa v roce 19 BCE.

קאָמפּיוטער פון אַנטיקיטהעראַ

3. Medicína na bojišti

Navzdory riziku zranění ve válce žili vojáci starověkého Říma často déle než průměrný občan. Je to kvůli lékařskému pokroku sahajícímu až hranice historie starého Egypta, kterému se římští lékaři od předchozích civilizací naučili.

Římští polní lékaři přispěli ke zvýšené asanaci vojenských táborů a prováděli fyzické prohlídky nových vojáků. Polní chirurgové používali různé chirurgické nástroje důvěrně známé z Egyptské historie. Můžeme si tento prostý fakt například na zdech egyptského chrámu Kom ombo, jehož trosky se zachovaly dodnes.

4. Římské oblouky

Přestože oblouky existovaly tisíce let před dobou starověkého Říma, Římanům historikové připisují revoluci v jejich konstrukci tím, že je dle akademického mínění použili ke stavbě koloseí, akvaduktů, mostů a dalších budov. Zda byli Římané vždy a za všech okolností autory staveb a nebo jen zrušnými restaurátory či prostými uživateli, historikové skromně neuvádí.

Dávní inženýři vytvořili nejspíše dřevěné rámy ve tvaru oblouku a podle této šablony postavili kamenné zdivo. Nejstřednější kámen na vrcholu oblouku se nazývá základní kámen a dřevěný rám byl odstraněn, jakmile byl základní kámen umístěn na místo. Váha je přenášena ze základního kamene přes další kamenné klíny vnějšího rámu oblouku, čímž vzniká silný nástroj, který dávní architekti používali ve svých budovách a památkách.

Využití tzv. římského oblouku a stavba aquaduktu

5. Beton prošel zubem času

Beton prošel zkouškou času. Použitím vápna a sopečné horniny dokázali předkové např. vytvořit nádherný hmoždíř, který lze vidět i o tisíce let později.

Beton byl ve starověké architektuře revoluční z několika důvodů. Za prvé, beton je velmi pružný a nabírá tvar své formy. Za druhé, lití betonu do forem nevyžadovalo mnoho dovedností ve srovnání s řezáním kamene, takže beton byl mnohem levnější. A konečně, beton byl jednoduše pevnější a časově efektivnější ve srovnání s předchozími stavebními metodami používanými ve starověku.

Římané se opět inspirovali velkými dovednostmi Egypťanů, kteří odlévali celé několika tunové bloky kvádrů. Nezkušení archeologové se nechávají snadno zmást. Proto je důležité mít na dosah zkušeného neúplatného geologa.

6. Vodovodní ventil

(A jeden vynález navíc!) Dnešnímu člověku připadá běžné, že přijde do koupelny a otočí kohoutkem, aby mu tekla studená či teplá voda. Možná bude pro vás překvapením, že obdobný komfort měli k dispozici i naši předkové například právě v dobách Říma. 

Archeologové se opět mylně dopouštění zkratky, že vynález uzavíratelného ventilu je dílem jen a jen Římanů. Mají na to jednoduchý leč velmi krátkozraký argument: “Najděte mi něco staršího…” Je třeba vždy být opatrný v rychlých soudech. Naši předkové měli jistě ve zvyku (narozdíl od naší doby) stavět věci proto, aby sloužily po staletí. Neznamená to, že museli použít materiály, které odolají zubu času za všech okolností.

I samotné ventily často nacházíme už jen jako torza bez zbývajícího potrubí.

Vodovodní ventil

Historie ukrytá v sopečném popelu

Mnoho z toho, co je známo o starověkém Římě, pochází z Pompejí, římského města zmrazeného v čase erupcí Vesuvu v roce 79 ACE.

ענלעך אַרטיקלען