איז פּריכיסטאָריק קונסט ינספּייערד דורך אָלטערד שטאַטן פון באוווסטזיין?

קסנומקס. קסנומקס. קסנומקס
6 אינטערנאַציאָנאַלע זיצונג פון עקסאָפּאָליטיק, געשיכטע און ספּיריטשאַוואַלאַטי

Mnohé z pravěkých kultur po sobě zanechaly dechberoucí umělecká díla, z nichž mnohá vstoupila i do učebnic dějepisu. Při pohledu na nástěnné malby v tureckém neolitickém sídlišti Çatalhöyük, bohatě zdobené nádoby kultury Cucuteni-Trypilja nebo rytiny v irské megalitické hrobce New Grange si musíme položit otázku, odkud se tyto motivy vzaly a jak je možné, že se některé z nich tak často opakují. Byla to pouze lidská abstrakce, která vyčarovala tyto ornamenty nebo je za tím něco víc?

Portál do říše předků

Změněné stavy vědomí zažívá každý z nás téměř denně, například když se nám během spánku zdají sny. Hluboké změny vědomí je ale možné přivodit i záměrně, například rytmickým bubnováním, tancem, půstem, izolací, smyslovou deprivací nebo psychotropními látkami. Právě mnohé z těchto technik jsou běžnou součástí rituálů přírodních národů a s největší pravděpodobností i pravěkých kultur.

Schéma změny stavu vědomí zobrazující entoptické jevy, které jednotlivé fáze doprovází.

Při bližším pohledu na různé projevy změněných stavů vědomí jako je hypnagogie (stav mezi spánkem a bdělostí), zážitek blízké smrti, smyslová deprivace nebo intoxikace psychedeliky je možné průběh a intenzitu těchto stavů rozdělit do tří fází podle takzvaných entoptických jevů, tedy projevů pozorovatelných zrakem. V první fázi se objevují především geometrické obrazce jako jsou vlnovky a šachovnice. Pro následující fázi je typický pocit spirálového pohybu nebo přímo vize točících se spirál, takzvaný vortex. Za ním se nachází svět plnohodnotných halucinací a vizí překypujících snovými bytostmi a pocity vznášení se nebo letu.

Je pak zřejmé, že se tyto prožitky odrážejí i do příběhů, mytologií, kosmologií, ale i běžného života a umění lidí, pro které jsou rituály vyvolávající entoptické jevy běžné a sami je tedy zažili nebo je znají alespoň zprostředkovaně od šamanů a medicinmanů. U současných přírodních národů je možnost tyto obřady a souvislosti mezi vizemi a uměním studovat v živé kultuře a klást otázky lidem, kteří měli tyto prožitky a znají jejich význam. U pravěkých, dávno zaniklých kultur tato možnost samozřejmě není a proto je třeba si klást otázku: je možné najít paralely mezi uměním ovlivněným změněnými stavy vědomí a pravěkým uměním?

Pravěké umění nebo pravěké vize?

Doklady pravěkého umění sahají hluboko do starší doby kamenné a projevují se například ve formě sošek zvířat i lidí z mamutoviny, rytého umění na kostech a nejbarvitěji v jeskynním umění. Bylo to právě jeskynní umění, které mělo nejhlubší duchovní náboj a odrážedlo důležité rituály prováděné za mihotavého světla loučí v samotných útrobách země.

Lví muž z Hohlenstein-Stadel v Německu.

Nejstarší doklad monumentálního megalitického umění pochází z Předního východu, z turecké lokality Göbekli Tepe. Zde bylo před 12 tisíci lety vztyčeno několik kamenných kruhů s monolitickými sloupy ve tvaru T uprostřed. Kameny i sloupy byly pokryty pozoruhodnými rytinami zvířat a bytostí kombinující zvířecí a lidské části. Podobný styl umění a architektury, i když v poněkud menším měřítku, byl odkryt i v nedalekém Nevalı Çori.

„Čaroděj‟ z jeskyně Trois-Frères ve Francii

Kolem roku 7000 př. n. l. vznikla na pláni Konya v jižním Turecku osada, která umožnila nahlédnout hluboko do duše pravěkých lidí a pochopit mnohé z jejich vize světa a rituálů. Tuto osadu, nazývanou Çatalhöyük, tvořily domy postavené těsně u sebe, do kterých se vcházelo žebříkem z ploché střechy. Nebyly zde žádné ulice a veškerý společenský život se odehrával buď na střechách, nebo v přítmí domů. V těchto obydlích bylo odkryto nepřeberné množství uměleckých děl v podobě nástěnných maleb, reliéfů, skulptur býčích hlav a sošek bohyní. Pod jejich podlahou se také nacházely doklady složitých pohřebních rituálů, kterými nositelé této dávno zaniklé kultury projevovali úctu svým zemřelým a předkům. Jedním z častých projevů pravěkého umění bylo zobrazování takzvaných theriantropů, tedy napůl zvířat, napůl lidí. Patří k nim například slavná soška lvího muže z Hohlenstein-Stadel v Německu nebo jeskyní malba čaroděje z Trois-Frères ve Francii, ale také zpodobnění napůl ptáka, napůl člověka na jednom ze sloupů v Göbekli Tepe. Původem těchto zpodobnění mohl být hluboký tranz ve kterém duše člověka opouští běžnou realitu a vstupuje do jiné, někdy nazývané snové, ve které může praktikující zažít proměnu ve zvíře nebo s tímto zvířetem komunikovat. Takováto proměna je jedním z oblíbených témat umění kultur praktikujících extatické rituály, ale zažívají ji i uživatelé psychedelik. Jsou známy případy, kdy člověk po požití LSD zažil proměnu v tygra a dokonce se jako tygr viděl i v zrcadle. Přesně takovou zkušenost proměny ve zvíře ale zažili někteří lidé i ve snu a vypověděli, že pocit „bytí zvířetem‟ byl pro ně velmi reálný.

Sloup z Göbekli tepe zobrazující napůl supa, napůl člověka

V kosmologii pravěkých lidí zastávala zvířata významné postavení jako průvodci, rádci a zprostředkovatelé přechodu mezi tímto a snovým světem. Dokazují to jednak úchvatné malby ve španělských a francouzských jeskyních, které zřejmě nepředstavují reálná fyzická zvířata, ale jejich spirituální zástupce. I z toho důvodu byl výběr zvířat poměrně omezený – zobrazována byla pouze ta zvířata, která měla pro tehdejší lidi velký duchovní význam a symbolizovala důležité části jejich kosmologie. Tuto myšlenku podtrhují modelované býčí lebky v Çatalhöyük, které byly umístěny na rozhraní dvou prostorů domu – vstupní části s pecí a vyvýšené plošiny – a oddělovaly tak dva symbolické prostory.

Na nástěnných malbách v Çatalhöyük se nachází rovněž vyobrazení supů, kteří představovali takzvané psychopompy – bytosti odnášející duši zemřelého na onen svět. Tato myšlenka se nachází zpodobněna rovněž na jednom z reliéfů mnohem staršího Göbekli Tepe. Se supy rovněž mohly být spojeny i pohřební obřady zahrnující exkarnaci vybraných jedinců, tedy pohřební zvyk známý z dnešního Tibetu nazývaný vzdušný pohřeb. Nálezy samostatných lebek a těl bez hlav jasně naznačují, že vybraní jedinci byli pochováváni složitějším způsobem, jehož součástí bylo uložení těla a po nějaké době znovuotevření hrobu a vyjmutí části ostatků. Tato praktika navíc mohla odrážet vize, které prožíval zasvěcenec během své iniciace, jejichž běžnou součástí bylo rozsápání těla zasvěceného démony nebo zvířaty a jeho opětovné sjednocení, po kterém následovalo znovuzrození zasvěceného v roli šamana.

Scéna lovu na býka z Çatalhöyük

Význam býků pro společnost Çatalhöyüku zdůrazňuje také vyobrazení lovu na býka, které zřejmě nepředstavuje pouze skutečný lov, ale rovněž tanec s posvátným zvířetem. Na jedné části výjevu jsou lovci, kteří obklopili velkého býka a vrhají na něj oštěpy, na druhé jsou tanečníci odění v leopardích kůžích. Pozoruhodné je, že některé postavy na výjevu jsou bez hlavy. Tyto figury nejspíše představovaly významné předky, jak naznačují už výše zmíněné nálezy těl bez hlav nebo samostatných lebek. Býk byl tedy pro tehdejší obyvatele pláně Konya významným duchovním zvířetem, jehož posvátnost je srovnatelná s významem bizona pro původní obyvatele amerických Velkých plání, pro které představuje hojnost a zjevení posvátného řádu světa.

Skryté poselství pravěkých nádob

Přesuneme-li se do neolitu východní a střední Evropy, nalezneme zde v období mezi lety 5500 až 3800 př.l. pravěké kultury s bohatě zdobenou keramikou. Ve východní Evropě, přesněji v dnešním Rumunsku, Moldávii a na Ukrajině, je to kultura Cucuteni-Trypilja, ve střední Evropě pak po sobě následují kultury s lineární keramikou, vypíchanou keramikou a kultura moravské malované keramiky, které jsou pojmenované podle typické výzdoby svých nádob. A je to právě tato typická výzdoba nádob, která nám o těchto dávno zaniklých společnostech předává podstatné informace. Odborníci se obecně shodují na tom, že výzdoba pravěkých nádob měla víc než jen dekorativní nebo praktickou funkci, a domnívají se, že byla určitou formou komunikace a udržovala kmenovou identitu společnosti. Přesnou povahu informací zakódovaných na pravěkých nádobách je samozřejmě těžké s jistotou určit, ale samotný charakter výzdoby nám může mnohé napovědět.

Pravěké nádoby: 1) kultura s lineární keramikou; 2) kultura s vypíchanou keramikou; 3) kultura s moravskou malovanou keramikou; 4) kultura Cucuteni-Trypilja

Nejčastějšími výzdobnými motivy jsou totiž vlnovky, šachovnice, spirály a geometrické obrazce, tedy ornamenty, které se běžně v přírodě nevyskytují. Je tedy na místě otázka, odkud se tyto vzory vzaly. I když působí příliš abstraktně, nejsou v žádném případě nahodilé a je tedy jasné, že jejich tvůrci věděli, proč k výzdobě svých nádob zvolili právě ten nebo onen motiv. Pokud se vrátíme k tabulce o entoptických jevech, všimneme si, že značná část těchto jevů je vtisknuta právě do pravěké keramiky. Je tedy dost dobře možné, že svět, který chtěli zachytit není ten vnější, ale ten vnitřní. Na svých nádobách odráželi svět změněných stavů vědomí a optických halucinací, které jsou s ním spojeny, ze kterého čerpali motivy a který posiloval jejich pocit příslušnosti ke komunitě, přičemž každá kultura vyzdvihovala jiný entoptický jev. U kultury s lineární keramikou nebo u kultury Cucuteni-Trypilja to byla především spirála, u kultury s vypíchanou keramikou dominovala klikatka a kultura s moravskou malovanou keramikou zřejmě preferovala krom klikatek také složitý ornament nazývaný hákovitý meandr. Jaký ornament ve výzdobě převládl určovala kosmologie každé jednotlivé kultury, která spojovala tyto vzory s přechodem do světa snů, jiné reality, ve které byla tato kosmologie skutečně prožívána.

Nádoba kmene Šipibo-Conibo z Peru

Pro toto tvrzení existuje velmi dobře popsaná paralela z prostředí amazonského kmene Šipibo-Conibo, který žije způsobem života ne nepodobným prvním zemědělcům neolitické Evropy, i když už je dnes značně ovlivněn pronikáním západní kultury. Kmen Šipibo-Conibo obývá povodí řeky Uyacali v Peru a je znám především díky svému textilnímu umění s překrásnými, ručně vyšívanými, barevnými vzory. Stejné vzory se nachází i na jejich tradiční keramice. Krom vizuálního efektu však mají motivy na keramice a textiliích tohoto kmene i další význam. Kmen Šipibo-Conibo totiž neproslavily jen překrásná umělecká díla ale také rituály s posvátnou liánou yahé, známou též jako ayahuasca. Během těchto ritálů zažívají účastníci hluboce změněný stav vědomí doprovázený různými smyslovými jevy včetně těch vizuálních. A jsou to právě tyto vizuální projevy prožité během zkušenosti s yahé, které se odráží v tradičním umění původních obyvatel Amazonie. Tyto vzory však mají i daleko hlubší význam pouhé zachycení prožitých vizí. Zaznamenávají totiž posvátné písně ikaro, kterými doprovázejí nejen ceremonie s yahé, ale užívají je i v každodenních příležitostech.

Autentická vizualizace prožitku vize po požití yahé.

Jak je tedy vidět na příkladu domorodých obyvatel Amazonie, mohli pravěcí lidé na své nádoby zaznamenávat svou kosmologii prožitou během mystických zasvěcovacích obřadů. Během nich prožili hluboce změněné stavy vědomí ve kterých se setkali s duchovními bytostmi, ať už zvířecími, lidskými či božskými. Významné pro tyto lidi nejspíš bylo setkání s mateřskou božskou bytostí jak naznačují četné ženské sošky typické pro kulturu Cucuteni-Trypilja i pro moravskou malovanou keramiku.

Vize světa zvěčněná v kameni

Ve východním Irsku, asi 40 km severně od Dublinu, se nachází pozoruhodná památka, kterou proslavila její velmi důmyslná konstrukce a dochované pravěké umění. Jedná se trojici hrobek Dowth, Knowth a zřejmě nejznámější z nich, Newgrange. Byly postaveny zhruba před 5200 lety a jsou tedy mnohem starší než proslulé Stonehenge v jižní Anglii. Celá tato oblast je nejbohatším nalezištěm dokladů megalitického umění, přičemž jen v samotné hrobce Knowth se nachází více než čtvrtina megalitického umění v západní Evropě. Toto umění představují rytiny na kamenech tvořících vnitřní i vnější konstrukci hrobky a nejčastěji zobrazuje motivy spirál, šachovnic, kosočtverců, klikatek a dalších abstraktních geometrických tvarů, se kterými jsme se setkali také na pravěké keramice. Stejně jako na ní, i zde umění zachycovalo zážitky průchodu do změněných stavů vědomí – do světa bohů, předků a posvátných zvířat.

Hrobka Newgrange ve východním Irsku

Samotná konstrukce těchto hrobek ale pomáhá odhalit další tajemství pradávných lidí a jejich vnímání světa. Hrobky většinou tvoří kamenná chodba postavená z mohutných monolitů, které podpírají stropní kameny. Tato chodba buď končí zhruba ve středu hrobky nebo ústí do komory ve tvaru kříže, jejíž strop je vystavěn metodou nepravé klenby. To znamená, že byly jednotlivé kameny umístěny tak, aby vždy přečnívaly do středu prostoru dokud nedošlo k jeho celkovému překrytí. Na tuto masivní konstrukci byla následně navršena hlína do podoby mohyly a její obvod byl v některých případech opatřen dalšími megality, z nichž některé byly bohatě zdobené. Hrobka Newgrange navíc obsahovala velmi pozoruhodný stavební prvek vypovídající o důmyslnosti a astronomických znalostech dávných obyvatel Irska. Během východu slunce o zimním slunovratu totiž malým otvorem proniká paprsek světla až do středu hrobky, kde osvítí megalit zdobený ikonickým motivem této památky – trojitou spirálou. Hrobky byly také vybaveny kamennými mísami, do kterých byly nejspíše v jedné fázi pohřebního nebo vzpomínkového rituálu umisťovány ostatky předků.

Detail výzdoby jednoho z obvodových kamenů hrobky Newgrange

Představy, které hrobky jako Newgrange zvěčňují, přímo odkazují k tradičnímu pojetí světa složeného ze tří hlavních částí – horního světa obývaného bohy, středního světa lidí a dolního světa, ve kterém sídlí předkové a duchovní zvířata. Vstup do nitra hrobky, který byl nejspíše povolen jen úzké skupině zasvěcenců, tedy nepředstavoval jen vstup do fyzického podsvětí, ale i do toho duchovního. Byl to vstup do světa předků, do nejhlubší úrovně lidské psyché spojené s podvědomím. Aaron Watson, archeolog zaměřující se mimo jiné i na archeoakustiku, napsal: „Vstoupením do těchto monumentů byli účastníci jasně odděleni od vnějšího světa… Pomocí určitých hlasových frekvencí… je možné způsobit to, že nám připadá, že se tyto ohromné kameny chvějí a jsou živé.‟

Umělecké ztvárnění stromu světa

Rozdělení světa na tři části je charakteristické téměř pro všechny tradiční společnosti a prehistorické kultury, ale i historické starověké civilizace, například sumerskou. V tomto pojetí tvoří osu světa posvátný strom v jehož koruně se nachází horní svět symbolizovaný nejčastěji orlem. V kořenech tohoto stromu je pak umístěn dolní svět reprezentovaný hadem. Toto pojetí se v určitých obměnách objevuje od Sibiře až po Amazonii a je tedy univerzální pro celé lidstvo. V mnohých kulturách lidská obydlí představují zároveň model tohoto chápání vesmíru, jak je tomu například u amazonského kmene Barasana, jejichž dlouhé domy obsahují i stavební prvky, které nemají praktický účel, ale slouží právě pro zachycení jejich kosmologie. V tomto pojetí střecha představuje nebesa, sloupy domu hory, které nebesa podpírají, podlaha je zemí a pod ní se nachází podsvětí. Stejná myšlenka, ovšem v daleko monumentálnější podobě, byla tedy otisknuta i do megalitických hrobek.

עצות פון די E- קראָם פון Sueneé Universe

Penny McLean: גאַרדיאַן מלאכים

Jak poznat svého strážného anděla a jeho energii? Andělé nás chrání, dodávají nám teplo nebo nás varují.

ענלעך אַרטיקלען